!VŠE O KONÍCH!

SPRÁVNÝ SED VE SKOKU

- při nájezdu jezdec s pěstmi nízko u krku koně a s holeněmi klidně přiloženým nad zadním okrajem podbřišníku směřuje na střed překážky. Ve vzdálenosti nejméně 6m před překážkou beze změny předklonu trupu zesílí podle potřeby pobídku silnějším tlakem holení a prošlápnutím pat beze změny jejich přiložení. Ruce, jež se dosud nacházely před kohoutkem koně, se posunují ve směru jeho huby. V tomto okamžiku je přijatelnější lehčí spojení. Otěže se mají podobat dvěma tyčkám, jež nos koně posunují proti překážce. Zesílení přilnutí, působení vysoké ruky zpět, těžké dosednutí spojené se zakláněním, hrubé pobídky s oddalováním holení i náhlá ztráta přilnutí, TO VŠE KONĚ RUŠÍ! Jezdec je však připraven pobídku, vycházející z kupředu mírně prohnutého kříže, při zachování plného sedu a jeho zesílení, hlavně však větším stiskem holení s prošlápnutím pat. Poloha holeně se nemění! Rozkrok se více přiblíží přední rozsoše. Každá domnělá pomoc koni zesíleným přilnutím, těžkopádným dosednutím dokonce s trupem za kolmicí ruší jeho rovnováhu. Úhel, jenž v koleni tvoří stehno s lýtkem, se v okamžiku odskoku mírně zvětšuje a jezdec jde bedry více kupředu. Určitý úhel je vždy nutné zachovat. Kolena zůstávají uzavřená. Páteř je pružná, ale jezdec ji neohýbá směrem dozadu, neboť by tím ztěžoval přiblížení svého těžiště k těžišti koně. Během letu nad překážkou tak zabrání přepadávání trupu na krk koně. Hlavu s bradou mírně vysunutou kupředu, s pohledem daleko za překážku, drží vzpříma, úměrně předklonu trupu. Ramena se nacházejí v myšlené, asi od kolen vztyčené kolmici. Pohyby stehen, sedacích kostí, beder, trupu a rukou závisí na tom, jak kůň vyklene hřbet a používá krk, a na rychlosti, ve které překážku překonává. Největší přiblížení horní části těla jezdce k trupu koně následuje ve chvíli odskoku, kdy se předek koně vznáší vzhůru a přibližuje se k trupu jezdce. Při odrazu zadních nohou, při němž kůň klene hřbet, se jezdec nikdy nemá předklánět více než rovnoběžně se hřbetem koně. Jezdec potom nebude koně rušit přicházením před jeho těžiště. Při dopadu předních nohou je vyvolána náhlá ztráta rychlosti a změna rovnováhy koně. Jezdec ji vyrovnává vzpřímením hlavy, pružností páteře a stiskem holení. Zabraňuje tím bezvládnému dopadnutí svého těla na krk koně. V dalším pohybu po skoku zesiluje pobídku beze změny polohy holeně a cválá dále. Předpokladem skákání je kromě školení správného sedu i odvahu jezdce.